Tučný problém s ovocným cukrem
aneb co má společného fruktóza se ztučnělými játry
Minule jsme u povídání o tom, jak vás přemíra energie může poslat rovnou do cukrového háje s názvem diabetes, naťukli malou odbočku.
Ta odbočka se týkala ovocného cukru - tedy fruktózy - a toho, jak fruktóza může za to, že máte játra plná tuku.
—
Předně, jak se k fruktóze dostaneme?
To, že je jí trochu v ovoci, to asi ví každý.
Už ne každý ocení to, že to, čemu my smrtelníci obvykle říkáme “cukr” (tedy taková ta bílá sypká věc, kterou si sladíte život, a její chemicky velmi podobní kamarádi med a různé sladící sirupy) - tohle bílý slaďoučký cosi je chemicky prachsprostá směs glukózy a fruktózy.
Nebudu vás zatěžovat chemií, prostě mi věřte. 50 gramů cukru vaše tělo vidí v praxi jako 25 gramů glukózy a 25 gramů fruktózy.
Říkám to z toho prostého důvodu, abyste si uvědomili, že i když se to jmenuje “ovocný cukr” a já vám tady budu za chvíli děsuplně líčit, jak vás pomalu zabije, tak to neznamená, že máte přestat jíst ovoce.
Problém není v ovoci.
Je například v ovocných šťávách, dětských ultrazdravých pitíčkách a přírodních rozmašírovaných ovocných svačinkách.
Ale to vás nezajímá, vy jste tady kvůli biochemii, že jo?
—
Věc se má tak.
V metabolismu glukózy a fruktózy je pár malých, velmi podstatných rozdílů.
Předně, chcete-li dostat jedno nebo druhé do buňky, nepomůže vám, že buňku hezky poprosíte. Potřebujete mít na buňce transportní kanál. Protein. Dveře.
(Jestli si představíte záchodky a značky panáčka glukózy a paničky fruktózy, je to vaše věc - já nepřišel na další pokračování téhle metafory, které by bylo publikovatelné, a tak ji sem nepíšu. Zpět k cukříkům.)
Svět není spravedlivý, a tak kanálů (dveří na zácho…ehm) schopných pustit do buňky glukózu je víc. Jmenujou se GLUTněco, SGLTcosi a tak.
Pro fruktózu je v podstatě jen jeden, a ten se jmenuje GLUT5.
Zatímco GLUTnějaký kanál je na většině buněk (a tak většina buněk může použít glukózu pro energii, bo se do té buňky ta glukóza má jak dostat), GLUT5 na většině buněk není, a tak se do většiny buněk fruktóza nedostane.
A tak fruktóza zůstává v krvi, dokud nenarazí na buňky, které GLUT5 mají. Tedy hlavně na jaterní buňky. Do nich fruktóza vleze.
—
Druhak, šprti ví, že glukóza i fruktóza se metabolizují velmi podobně, a to v dráze zvané glykolýza. Glykolýza má několik regulačních bodů. Hlavní z nich jsou hned na začátku.
Představte si řeku a na ní několik přehrad. Vltavskou kaskádu, třeba.
Glukóza do Vltavy vleze nad Lipnem. Když ji nechcete pustit dál, zavřete Lipno, a jste v pohodě.
Fruktóza vleze do Vltavy někde níž. Když ji nechcete pustit dál, zavřete dveře svý ToiToiky na Pražským nábřeží a modlíte se, aby vám velká voda nevyplavila…dveře na záchodky…(ach jo).
—
Pointa příběhu — pokud vám vleze Fruktóza do buňky, prostě glykolýzou proleze a zastaví se až v citrátovém cyklu.
Odtud jsou ven jen dvě cesty: (1) spálení na energii, a (2) vybudování tukových zásob.
Nerad kazím zábavu, ale energii nemůžete spálit jen tak, do zásoby, protože se vám to hodí. Stejně, jako i voda má nějakej koloběh, i energii musíte na jednom konci odebírat, abyste mohli tuhle říčku zase naplnit.
Tuku, jak jsme si řekli posledně, ale můžete uložit dost.
Takže když vám do jaterních buněk narazí tsunami fruktózy a proteče glykolýzou, až z ní vznikne citrát, játra ten citrát vezmou a udělaj z něho tuk.
A vy pak máte tučná játra.
A tučná játra nefungujou úplně tak dobře, jako játra bez tuku.
—
Pár poznámek na závěr.
Tohle se stane, když se vám v krvi objeví spousta fruktózy naráz. To znamená, když jí vstřebáte hodně naráz.
Vláknina v potravě (v ovoci!) způsobí, že ji nevstřebáte tak rychle (a tak moc), a játra se s ní dokážou se ctí vypořádat.
Čím víc tekutá a bezvlákninová je vaše cukerná strava, tím hůř.
—
EDIT: Po nějaké té zpětné vazbě bych rád pro jistotu ještě jednou dodal:
OVOCE NENÍ PROBLÉM.