WHO má problém s tukem.

Doporučení, že pro redukci tělesné hmotnosti je potřeba omezit tuky ve stravě působí tak trochu jako flashback. Povězme si, jak to doopravdy je s tím, co zkonzumujeme.

WHO vydalo doporučení říkající, že pro kontrolu váhy je dobré udržet příjem tuků na uzdě.

Je to pro mě jedinečná příležitost zavést vás zpět k mému oblíbenému tématu - totiž k tomu, co se děje v těle po tom, co něco zkonzumujete, a jak se takové věci využívají k tomu, abyste mohli fungovat.

Většina věcí, které zkonzumujete, skončí v zásobních tkáních.

Budeme se bavit o složkách potravy, které můžeme využít jako zdroj energie. To je pro většinu z nás cukr (sacharidy) a tuk.

Zásobními tkáněmi myslím orgány, které dané věci umí skladovat a jsou k tomu fyziologicky uzpůsobeny. Pro cukr jsou to játra a svaly, kde se molekuly cukru poslušně zesíťují a vznikne něco, čemu říkáme glykogen. Pro tuk je to tuková tkáň.

Když si sednete k večeři, většina ze strávených cukrů a tuků skončí právě v těchto tkáních — není použita na výrobu energie v daný moment.

Je nutno poznamenat, že sníte-li dohromady cukr a tuk, tělo zpracuje preferenčně cukr – a tím pádem se dostane více tuku do tukové tkáně.

V daný moment.

Většina energie, kterou přes den spotřebujeme, pochází z tuku.

Biochemie funguje ve svém principu velmi jednoduše.

Pokud máte dostatek kyslíku (což, pokud jste naživu, obvykle většinu doby máte), tělo jako celek spotřebovává preferenčně tuk.

Ba co víc, dokonce i v situacích, kdy makáte jako nikdy a zrovna toho kyslíku máte málo (říkáme tomu anaerobní cvičení), tělo jako celek pálí preferenčně tuk. To, že svaly jsou ochotné pálit výhradně glukózu neznamená, že zbytek těla je podobně šílenej.

Tělo si navíc své zásoby glykogenu dost hlídá.

Játra totiž mají takovou krásnou funkci, že se starají o to, aby ve vaší krvi bylo pořád dost glukózy – protože kdyby ne, nebude se to líbit vašemu mozku a zkolabujete. Tělo naštěstí není idiot, a tak vám dá dostatečně dopředu najevo, že ve vašem pokusu o vyčerpání všech zásob cukru nemáte dále pokračovat.

V praxi se to projevuje tak, že se vám po několika desítkách sekund strávených maximálním úsilím chce blejt.

Poblitej člověk obvykle nemá náladu dále pokračovat v čemkoli, co provozuje. Teda myslím, protože drtivá většina lidí se cvičením do fáze „jdu blejt“ nikdy nedostane.

Bavíme se tu o několika desítkách sekund, kdy se rovnováha mezi cukrem a tukem spotřebovaným na fyzickou aktivitu posune z obvyklého poměru více ve prospěch cukru. To ale neznamená, že pálíte jen cukr.

O tom, zda zhubneme nebo přibereme, rozhoduje dlouhodobá kalorická rovnováha.

Pro pořádek – kalorie je jednotka, kterou měříme spotřebovanou energii.

Pokud přijmeme více kalorií, než vydáme, tělo si nadbytek uloží.

Jelikož zásobní tkáně pro cukr mají omezenou kapacitu a ty tukové ne, obvykle dojde k tomu, že uložíme více tuku. Jelikož ale tuk je mnohem efektivnější zdroj energie než cukr (z jednoho gramu tuku dostaneme mnohem více energie, než z jednoho gramu cukru), když to všechno podtrhneme a sečteme, pořád to znamená, že spotřebujeme více energie z tuku.

Pokud vám to přijde, že si protiřečím, zkuste si to přečíst znovu a pomalu.

Cukr – sacharidy, glykogen – slouží k jiným metabolickým potřebám, než tuk.

Ty dvě věci se doplňují, nikoli vylučují.

Jelikož cukr je jako zdroj energie flexibilnější (jde z něho čerpat energii v případě, že potřebujeme něco udělat fakt rychle a intenzivně) a navíc je důležitý pro některé tkáně, tělo si jeho zásoby mnohem více chrání.

To neznamená, že cukr je nutno přijímat v potravě.

Tělo si umí cukr dost dobře vyrobit.

Ne, není to optimální stav (a sportovci se se mnou budou vášnivě hádat), ale jde to.

Celý tyhle metabolický techtle mechtle je potřeba brát v kontextu celého dne. Týdne. Roku.

Schválně si představte, kolik času denně strávíte v klidu. Tedy ve stavu, kdy máte dost kyslíku, a tělo využívá ten efektivnější zdroj energie, totiž tuk.

Porovnejte to s časem, který strávíte ve stavu, kdy máte málo kyslíku, a tělo sáhne na zásoby věci, která mu umožňuje tyhle podmínky přežít – tedy cukru.

Evoluce, bitch.

Cukr a tuk se doplňují. Nesoutěží spolu. Tělo využívá vždy ten efektivnější zdroj energie pro danou příležitost.