Viry, které léčí

třeba tím, že zabíjí rakovinné buňky

V posledních dnech jste možná zaregistrovali zprávy o tom, že viry dokážou být i užitečné — například v léčbě rakoviny. Jak je to možné? A je to opravdu taková novinka, jak se zdá?

—

Onkolytické viry — tedy viry, které cílí a zabíjí preferenčně rakovinné buňky, a dají se tak použít v léčbě rakoviny — nejsou až tak žhavá novinka, jak by se mohlo zdát. Seriózní výzkum na tohle téma probíhal už někdy v šedesátých letech 20. století. Virů, u kterých byla zaznamenána nějaká protirakovinná aktivita, je nespočet, a první terapie onkolytickým virem byla schválená někdy v roce 2004. 

Dnešní onkolytické viry jsou geneticky upravovány tak, aby byly nebezpečnější pro rakovinu, a bezpečnější pro zbytek člověka, kterej rakovinou trpí. Jak?

—

Představte si, že jste virus, který pro svou úspěšnou replikaci potřebuje utlumit některé proteiny v buňce. Tedy česky, pokud se dostanete do buňky a chcete ji využít pro svůj prospěch, musíte vypnout obranné systémy. 

Tím obranným systémem může být například protein s neškodným názvem p53. (Vždycky mě baví, jak ty nejdůležitější věci mají naprosto nicneříkající jména.)

Stane-li se s buňkou něco, co odporuje jejímu biologickému poslání, p53 způsobí, že taková buňka spáchá sebevraždu dřív, než začne působit problémy celému organismu. 

Když si dáte dohromady 1+1, asi vás nepřekvapí, že pokud buňka ztratí p53, myši mají pré. Tedy, buňky mají pré. Tedy, nádory. 

Asi polovina všech druhů rakovin má nějakým způsobem p53 poškozeno. U některých druhů se tohle číslo blíží 95 %.

—

A tak, když vezmete virus, který se může množit pouze v buňkách s nefunkčním p53 a vezmete mu možnost zlikvidovat p53 sám (tím, že z něj vymažete gen zodpovědný za inhibici p53), získáte virus, který se může množit pouze v buňkách, které mají funkci p53 poškozenou už předtím, než se do nich virus dostane.

Tedy buňky rakovinné. 

Máte virus, který se dokáže selektivně množit jen v rakovinných buňkách. 

Ale to je jen jeden z mnoha příkladů.

—

Přípravek, který “otřásl médii” v posledních dnech, se jmenuje Vaxinia a funguje trochu jinak. 

Vaxinia se svým plným kódovým jménem nazývá CF33-hNIS. CF33 je samotný virus, který je genetickou chimérou několika virů z třídy poxvirů. (Ano, to jsou ty samé, do kterých patří i opičí neštovice. Ne, nesouvisí to.) 

hNIS znamená, že ten virus má v sobě gen, který — po pár biologických kouzlech — umožní buňce přijímat jód. 

A když pak nakrmíme organismus radioaktivním jódem, dostane se jen do buněk, které jsou infikované tímhle virem. Asi tušíte, že mít v sobě radioaktivní jód není pro buňky žádná sranda. 

Budeme tomu říkat “cílená radioterapie”. 

—

Jak nadějné to je?

Eh. Co si budeme povídat, přes klinické testy se dostane asi tak 10 % nových léčebných prostředků. 

Je to, nicméně, hodně hustý. Budem si držet pěsti, aby to vyšlo.