Jako vždy, pojďme na to od lesa.
Priony jsou proteiny, které mají potenciál se špatně poskládat (zaujmout špatný, nefunkční tvar), a tím, že to udělají, vnutit tenhle nefunkční tvar sousedovi, stejnému proteinu.
Normálně by to nebyl problém - proteiny se vadně skládají každou chvíli. Buňka je pak obvykle umí vzít, rozbalit, a nechat je, ať se zabalí znovu a lépe.
S prionovými proteiny tohle udělat bohužel nejde. Jakmile se jednou špatně poskládaj, už s nima nehnete ani za zlatý tele. A jelikož se tahle vadná konformace umí šířit, ve výsledku dochází k tomu, že máte v sobě spoustu blbě poskládanejch, nefunkčních proteinů, se kterými si buňka neumí pomoct.
Vytváří se proteinové chuchvalce, neboli agregáty.
—
Donedávna se myslelo, že máme jen jeden prionový protein, PrP. Ten je zodpovědný za vznik bovinní spongiformní encefalopatie, kterou budete znát jako "nemoc šílených krav", neboli BSE. Když se nakazí člověk, říká se tomu CJD, Creutzfeldt-Jakobova nemoc.
Dneska už je v prionový teorii trochu bordel, protože proteinové agregáty vznikají u různých onemocnění. Budete znát například pány Parkinsona, Alzheimera a Huntingtona.
Ty nejsou způsobené prionovým proteinem jako takovým, ale hrají v nich roli jiné proteiny, které mohou tvořit agregáty. Chovají se tak do jisté míry podobně, jako priony.
—
Lidských proteinů, která mají potenciál státi se prionovými (ve smyslu formování agregátů), je dneska známo asi 250. Výrazná část z nich umí nakládat s RNA. Máme je všichni.
—
Proteiny, která mají sekvence, o kterých je známo, že se mohou chovat jako prionové, jsou i v různých virech. Dohromady je jich (těch virových proteinů) zatím identifikováno přes 2000.
Odhaduje se, že asi čtvrtina všech virů obsahuje proteiny, které se mohou za určitých okolností stát priony. Seznam je to dlouhý, a některé účastníky budete znát.
Cytomegalovirus, kterým je infikováno cca 70 % z nás.
Virus Epstein-Barr, kterým je infikováno cca 90 % z nás.
HIV-1.
Enteroviry.
Koronaviry. Ano, ty rýmičkové koronaviry, které kolují, obsahují ve svých spike proteinech prionové sekvence.
Dohromady vzato mají ty viry něco společného - umí člověka perzistentně infikovat.
Čímžto se dostáváme ke spike proteinu SARS-CoV-2.
—
Ano, existují články, které ukazují, že interakce spike proteinu s některými buněčnými proteiny umí navodit jejich agregaci.
Jak jsme si už ale párkrát ukázali, ne všechno, co se děje v laboratoři, se může dít i v člověku. To bysme tu měli dost velkej bordel.
SARS-CoV-2 není rozhodně první virus, který by měl v sobě schovanou prionovou sekvenci. Není to ani první virus, který má v sobě prionovou sekvenci, a je schopen infikovat nervové tkáně.
Zatímco možností infekce SARS-CoV-2 zasahující mozek je prokázána (ne, neděje se to u všech), přítomnost spike proteinu v mozku po vakcinaci ještě nikdo neprokázal.
—
Jako vždy, je to o kontextu informací, a v praxi o relativních rizicích.