Proč se cvičením nehubne, ale i tak byste cvičit měli

Spoiler alert: je to, překvapivě, o kaloriích.

Hubne se v kuchyni.

To ale neznamená, že je cvičení zbytečné.

++

Před nějakou dobou jsme si mysleli, že aktivnější lidé mají vyšší kalorický výdej než my, co sedíme na zadku. Znělo to logicky — čertíci z krabiček jsou obvykle hubenější, než kancelářské krysy.

Pak se ukázalo, že to není až taková pravda. Ukázalo se, že průměrnej tlustej amík má (v přepočtu na kilo tělesné hmotnosti) prakticky stejný energetický výdej, jako lovec/sběrač v Tanzanii.

Kilo těla spotřebuje stejně energie, jako kilo jiného těla, bez ohledu na to, jak moc se tyhle kila hýbou. Data jsou data. A ano, jistě, že svalová hmota spotřebuje víc, než tuk, ale ten rozdíl není zdaleka tak velký, jak byste si nejspíše přáli.

Jediná možná regulace naší energetické bilance je tedy na straně příjmu.

V kuchyni.

++

To neznamená, že cvičení je zbytečné.

Věc se má takhle.

Víme, že aktivní lidi spotřebují za den asi tolik energie, jako gaučáci, a to i přesto, že pohyb samozřejmě nějakou tu energii spálí.

Představte si to jako koláč o 3000 kaloriích. 1800 z toho koláče uřízne bazální metabolismus, tedy energie na to, abychom vůbec přežili.

Těch zbylých 1200 spotřebujete tak i tak - data jsou jasná.

Vy si ale můžete vybrat, na co tu energii spotřebujete.

++

Když se hýbete, říkáte tělu, že jej potřebujete. Jeho schopnosti a kapacitu. Spotřebujete svých 1200 tedy na to, abyste vykonali pohyb a abyste se z něj zregenerovali, opravili svá těla, navýšili zdravotní kapacity.

Tělu pak nezůstanou kalorie na kraviny.

Když se nehýbete, tělo si těch 1200 vezme a začne přemýšlet, co s nimi.

A pak se divíte, proč máte zvýšené zánětlivé makery, rozhozené hormony a blbou náladu. (Tohle jsou všechno energeticky náročné věci, víme?)

Když tělu neřeknete, na co má ty kalorie využít, tak je spotřebuje samo, dle svého uvážení.

++

Funguje to i naopak.

Když spotřebujete energie na trénink příliš, tělo si začne brát odjinud.

A tak máte rýmičku každý druhý týden a hormony rozhozené na druhou stranu, protože tělo nemá na to, aby uživilo vaši touhu po dokonalém těle, a zároveň udrželo dokonalé zdraví.

Funguje to i u dětí.

Děti, co častěji bojují s (vážnými) infekcemi rostou pomaleji a mají nižší průměrnou výšku (protože tělo spotřebovává energii bojem s nemocemi, a ne růstem).

Děti, které se brzy specializují do vrcholového sportu (nedělejte to těm dětem, prosím) a mají intenzivní tréninky mohou růst skokově - v období, kdy mají vysokou zátěž nerostou, ale pak při pauze mezi sezonami vyrostou o 10 centimetrů prostě proto, že můžou.

++

Takže vaše tělo je vlastně něco jako školkáč.

Necvičit = špatný. Školkáč si začne dělat, co chce, bo se nudí.

Cvičit tak akorát = dobrý. Školkáč se unaví, nemá energii na voloviny, a brzy usne.

Cvičit přiliš = špatný. Školkáč je přetaženej, táhne se za váma jako smrad a chytne každou rýmičku, co letí okolo.