Proč je vlastně hubnutí zdravé?

Vážně, zamyslete se nad tím. Víte, že zhubnout je fajn, ale víte vlastně proč? A ví to vůbec někdo?

Ano, všichni ví, že když obézní člověk ztratí nějakej ten kus své tukové tkáně, bude šťastnější, zdravější, blabla.

Jenže, proč? Proč vlastně ztráta pneumatiky zlepší naše zdraví? Proč to prostě nefunguje tak, že se tukové buňky nafouknou, pojmou, co mají, a jsou nadále šťastné a spokojené?

Inu, vyšel článek.

Klíčová otázka: proč je obézní adipocyt nemocný, a neobézní adipocyt nemocný není?

Podle toho, co píšou v téhle publikaci, za to může prostě a jednoduše fyzická velikost tukové buňky.

Velká tuková buňka se musí nějak udržet pohromadě; to není taková sranda.

V praxi to funguje tak, že se ve zvětšující se buňce zesiluje mechanické pnutí - síla - a jsou v ní taky proteiny, které umí na mechanické tahání za membránu patřičně reagovat a způsobit, že se buňka zpevní (udělá jakési nové lešení).

Tohle lešení pak sice udrží buňku pohromadě, ale dojde taky k tomu, že se buňka začne starat víc o to, aby nepraskla, a méně o to, aby fungovala.

Začne tedy vykazovat známky oxidativního stresu a dostane se blízko senescenci - stavu, kdy buňky žijou, ale nic moc nedělaj, a jsou tedy spíš zátěž pro tělo.

Když to dojde do extrému, takový adipocyt může taky umřít - což se na první pohled jeví jako slušné řešení, akorát, že ne - protože takový adipocyt nenahradí nová a schopná buňka, nene, takový adipocyt prostě chcípne a nechá ve štychu ty ostatní, které jsou tím pádem přeplněnější a nemocnější.

Takové buňky se pak odmítnou dál účastnit metabolismu, ztratí schopnost využívat svou nahromaděnou energii a poskytovat ji tělu, a tělo pak hromadí energii jinde, ve tkáních, které k tomu nejsou uzpůsobeny.

A tak začíná nekonečná spirála poškození metabolismu v obezitě.

Pokud přesvědčíte své tělo, že tu energii z adipocytů potřebujete - tím, že jíte v kalorickém deficitu a hýbete se, a tedy nutíte své tělo hubnout - pomalu a polehoučku povolujete nacpání tukových buněk a tím i mechanické pnutí v nich, které vede k poškození ostatních buněčných procesů.

Adipocyt má najednou větší kapacitu fungovat jako adipocit - jako buňka, která slouží k ukládání energie pro příležitosti, kdy jí bude málo.

Jen je občas potřeba se dostat do stavu, kdy je energie málo.