O tom, co se stalo na Filipínách
Příběh o jedné vakcíně, co nám moc nepomohla
Když jsem psal příspěvek o tom, že mRNA vakcíny nebudou mít pravděpodobně další vedlejší účinky, o kterých bychom dosud nevěděli, v diskuzi se objevoval pořád dokola jeden případ.
Dengue. A asi 600 mrtvých dětí na Filipínách, údajně kvůli vakcíně.
—
Tropická horečka dengue má u většiny nakažených mírný průběh podobný chřipce. U některých se ale rozvine do podoby hemorrhagické horečky, kdy člověk může začít krvácet tak nějak odevšad.
Krvácení odevšad není podle všeho nic příjemného.
—
V roce 2015 si představitelé Filipín a farmaceutického giganta Sanofi plácli, a Filipíny se staly první asijskou zemí, která začla používat vakcínu proti dengue.
Vakcína se jmenuje Dengvaxia a po tom, co se upravily podmínky jejího používání, je užitečná dodnes.
—
Dengue je virová nemoc. Virus horečky dengue má čtyři serotypy. To v člověčtině znamená, že jsou si dostatečně podobné na to, aby se daly strčit do jednoho virového hrníčku, ale jsou biologicky dost jiné na to, abyste poznali, jestli z toho hrníčku pijete kafe nebo čaj.
Jsou, takzvaně, antigenně odlišné.
Imunitní systém je vidí jinak a reaguje na ně jinak, i když navenek způsobují stejnou nemoc.
Ochrana vzniklá po nákaze jedním typem funguje dlouhodobě proti tomu stejnému serotypu, ale jen velmi krátce proti jinému.
Jednotlivé serotypy viru dengue mají společného jen asi 65 % genomu. To je, prosím, žalostně málo. Jsou to, s trochou nadsázky, úplné jiné viry, které se vyvinuly ze společného předka.
I v rámci jednotlivých serotypů dengue existuje variabilita. Není to tak, že by serotyp jedna měl vždy stejnou sekvenci. Viry mutují, jak jsme si nepochybně stihli za poslední dva roky všimnout.
Pro srovnání, nejbližší zvířecí (!) příbuzný wuhanského SARS-CoV-2 s ním má společného 97 %.
—
Na scéně se objevuje Dengvaxia. Vakcína, která obsahuje inaktivované viry, tedy zástupce těch nejtradičnějších z “tradičních” vakcín.
Navíc, obsahuje všechny čtyři serotypy dengue.
Podle všeho by tedy měla navodit “komplexní imunitu”.
Problém je, že se tak nějak zapomnělo na jednu vlastnost těchto virů — že pokud onemocníte lehkým průběhem po serotypu I, tak následná infekce serotypem II, III nebo IV vás může pocuchat více, než lecjaká hypotetická grafenová nanožiletka.
(Vsuvka - víte, že grafenové nanožiletky nejsou, že jo?)
Jinak řečeno, imunita získaná po prodělání jednoho typu dengue způsobuje, že infekce jiným typem má horší průběh.
—
Co udělá tělo, když mu ukážete inaktivovaný kompletní virus v podobě vakcíny? Myslí si, že prošlo slabou infekcí.
Je to princip, na kterém je po staletí založená vakcinace. V drtivé většině případů tak i funguje.
Bohužel v tomto případě je to jinak. Když jste dali Degvaxii lidem, kteří ještě dengue nepotkali, udělali si imunitní odpověď, jako kdyby si prošli slabou infekcí.
A následná infekce mohla být (v malém procentu případů!) zlá.
—
Sanofi proto udělalo naprosto rozumnou věc — poučilo se z dat a upravilo indikaci vakcíny. Nyní ji dostávají jen lidé, kteří už dengue prodělali, a u nich funguje znamenitě.
To je podle mého skromného názoru adekvátní reakce společnosti fungující v 21. století.
Ještě jednou opakuji, aby to nezapadlo — po přirozené infekci se to děje taky. Nebylo to špatnou vakcínou, bylo to tím, že jsme nepochopili, jak se ten virus chová.
—
A vy celou dobu přemýšlíte, jestli se to může stát i s covidem, žejo.
Asi může. Nevím.
—
Poznáme to? Nejspíš jo. Protože:
SARS-CoV-2 by musel zmutovat natolik, aby se stal antigenně natolik odlišným, že by předchozí imunita fungovala jen slabě. Podotýkám, že se jedná o předchozí imunitu získanou očkováním i proděláním infekce jinou variantou SARS-CoV-2.
Následné reinfekce jinou variantou by musely mít horší průběh, než infekce původní. To zatím rozhodně nevidíme — ani u očkovaných, ani u “přirozeně imunních”.
K tomu, aby se uplatnil stejný mechanismus jako u dengue, by se musel SARS-CoV-2 naučit infikovat imunitní buňky. To zatím taky neumí, nebo jen fakt blbě a za specifických podmínek (obezita).
—
Při současném počtu případů by trvalo pár týdnů po objevu nové varianty, abychom na toto téma měli jasno.
Zatím nic takového nevidíme. Podstatné je, že se to stalo, víme proč, a můžeme si na to dát majzla.
A hlavně to neovlivníme, protože v případě dengue se to stalo i po prodělání infekce, a v případě vakcíny i přesto, že byla vakcína aktuální a obsahovala všechny serotypy.
Problém je biologie viru, ne vakcína jako taková.