Mýtus "zóny spalování tuku"

Kdo z vás to už někdy slyšel, zvedne ruku (jestli jste v autobuse, nemusíte, ať nejste za troubu). 

“Cvičení okolo 65 % maxima vaší tepové frekvence je nejefektivnějším prostředkem, jak ztratit tělesný tuk.”

Jsme ve třetím díle téhle malé série o metabolismu, a vy už přesně víte, co za reakci přijde:

“Mno…ano, a ne.”

Půjdeme se tedy přesunout od biochemických teorií do praxe.

—

Otázka číslo jedna: Ale Adame, tys včera a předevčírem mluvil o tom, jak se hubne dýcháním, a teď tady máváš tepovou frekvencí. WTF?

—

Ano. Tepová frekvence se s dýcháním kamarádí.

Účelem dýchání je dostat do těla kyslík. Ten pak musí být rozveden do vašich nebohých unavených tkání, kde (mimo jiné) čapne za ručičku uhlík, co vám tam vznikl při výrobě energie, a způsobně ho odvede zase do plic, a vy ho vydechnete.

To rozvádění po tkáních se děje, pochopitelně, krví. Krev je poháněna srdcem. Čím větší poptávka po kyslíku v tkáních, tím více funíte, a tím více vám buší srdce. 

Regulace dechu a srdeční činnosti je do velké míry spojená.

Když vám buší srdce a zrovna se to nehodí, nejjednodušší cesta, jak se s tím vypořádat, je zpomalit dech. 

Ale vraťme se k těm magickým 65 % a zóně spalování tuku.

—

Obecně platí, že čím nižší je vaše tepová frekvence, tím vyšší podíl vámi vynaložené energie — v daný moment — pochází z vašich tukových zásob. 

Když jste v klidu, sedíte s nohama na stole a čtete si, tak většina vámi vynaložené energie na tuto činnost pochází z tuku. 

Problém je, že té energie není zrovna velké množství. Duh.

—

No, tak je to přece jednoduché, ne?

Prostě pojedu na maximum a spálím víc energie. I když nebude většina z tuku, tak já bude celkově mnohem víc, a já mnohem víc zhubnu, to je jasné! 

Nerad to říkám, ale…ne.

Ve skutečnosti je ta energie, kterou spálíte “navíc” jakýmkoli cvičením, pouhou třešničkou na dortu vaší celodenní energetické spotřeby.

—

Čtete správně. Pokud nejste profesionální sportovec — jste jen “normální, aktivní člověk” — pak ta půlhodina, hodina cvičení denně z hlediska vámi spotřebované energie neudělá velký rozdíl. 

Proč? 

Protože naše tělo má rádo svůj klid. Rovnováhu.

Vysvětlím.

—

K tomu, abyste “pálili energii”, potřebujete spoustu věcí. 

Buněčnou výbavu. Enzymy. 

Ty cukry a tuky se nerozsekaj samy. Rozkládají se enzymaticky. 

Enzymatická kapacita vašeho těla je přizpůsobena vašemu životnímu stylu. Pokud vám doteď na pokrytí vaší energetické potřeby stačilo sto molekul enzymů, nemůžete čekat, že najednou budete chtít dvojnásobný výkon, a ze sluchátka se ozve “ale prosím, jak si přejete!” a zaplavete dvoustovku kraulem jako Ian Thorpe. 

Co se snažím říct: pokud začnete cvičit, spálíte víc energie v daný moment, ale vaše tělo si to vezme jinde. Za hodinu. Dvě. Deset. 

Průměrný kalorický výdej za den se nezmění tím, že si zaběháte. 

Tělo je dokonalý, ale někdy je tak trochu mrcha. 

—

Ale pozor!

Nechci, aby to vypadalo, že snad naznačuju, že je zbytečné se hýbat. 

Cvičení je nutnost — pro zdraví. Pro to, aby vaše tělo fungovalo, jak má. 

Jen nesmíte čekat, že cvičením zhubnete. Hubne se, bohužel pro nás, co rádi jíme, v kuchyni.

Protože když na konci dne, týdne, měsíce do té vaší tělesné nádoby přilejete víc, než odčerpáte, tak fyzikální zákony neobejdete.