Krevní skupiny, a jak se v nich vyznat

Před pár dny jste mohli vidět výsledky studie, která naznačuje, že jedním z rizikových faktorů pro těžký průběh covidu může být i vaše krevní skupina.

Všichni tušíme, že existuje něco jako krevní skupiny. Že člověk může mít krevní skupinu A, B, AB, a nebo být nula.

Víte ale, čím jsou krevní skupiny definované? Proč má někdo AB, a proč jiný „nulu“?

—

Pro začátek si zopakujeme pár pojmů, které budeme potřebovat. Znáte je, nebojte, jen se chci ujistit, že jsme na stejný straně stolu.

Antigen je nějaká molekulární struktura, která je přítomná na povrchu buněk, a která se vyznačuje tím, že ji umí rozpoznat náš imunitní systém.

Protilátky jsou molekuly, které náš imunitní systém vytváří obvykle proto, aby rozpoznávaly antigeny a označily je—tedy potažmo buňky, které tytoo antigeny nesou—jako něco, o co by se imunitní systém mohl zajímat.

—

ABO systém je definovaný tím, jaký druh antigenu máte přítomný na červených krvinkách, neboli erytrocytech.

Máte-li na erytrocytech molekulu, která se označuje jako „A“, máte krevní skupinu A.

Máte-li na erytrocytech molekulu, kterou označujeme jako „B“, máte krevní skupinu B.

Máte-li na erytrocytech „A“ i „B“, pak máte krevní skupinu AB.

Máte-li na povrchu erytrocytů antigen, který označujeme jako „O“, máte krevní skupinu, které historicky říkáme „nula“.

(Ano, vidíte správně, není to „nula“ jako 0, nýbrž O jako O. Tak máme holt v biologii občas v něčem bordel, no. A to ještě nejsme na konci.)

—

V rámci biologické korektnosti je ale potřeba říct, že nuly nejsou nuly, tedy, není to tak, že by nuly neměly na červených krvinkách nic. Nuly mají na povrchu svých erytrocytů antigen, který označujeme jako H.

Proč tedy ABO? Proč ne ABH?

Dobrá otázka, děkuji za ni.

—

Antigeny A, B a O nejsou totiž úplně odlišné molekuly. Mají stejný základ. Ten základ se jmenuje antigen H.

Jádro pudla je v tom, že krevní skupiny v systému ABO jsou dané aktivitou jediného enzymu.

Ten enzym se jmenuje ABO transferáza. Nebo, jste-li založením lehce masochističtí, můžete ho oslovovat plným jménem: histo-blood group ABO system transferase.

Ne, do češtiny to překládat nebudu. Mám vás totiž rád.

Tenhle enzym dělá to, že vezme antigen H, kterej už na červených krvinkách je (je kódovaný jiným genem), a buďto ho změní na A nebo B, a nebo ho nechá na pokoji, a my mu začnem říkat O, neboli tedy nula.

—

Funguje to doopravdy jednoduše.

Jsou tři typy ABO transferázy.

Jedna umí k antigenu H připojit ocásek, kterej se jmenuje UDP-GalNAc, a udělá z něj tak antigen A.

Druhá umí k antigenu H připojit jinej ocásek, kterej se jmenuje UDP-Gal, a udělá z něj tak antigen B.

Třetí neumí připojit na antigen H nic, a ten zůstane beze změny. Záleží pak na vás, jestli tomu budete říkat „nula, nic“ nebo zůstanete u původního německého „O, ohne“.

—

Určitě víte, že když se dějou takový ty věci, co vedou k vzniku novýho života, tak se ve vší té srandě taky míchaj geny.

Jednu polovinu svých genů máme tedy od maminky, a jednu od tatínka.

Máte tedy jeden gen pro ABO transferázu od matky, a jeden od otce.

Oba dva vyrábíte.

Záleží, jak schopnou transferázu jste od každého zdědili, a co za struktury vám tyhle transferázy vymodelujou na vašem antigenu H.

—

Hezké, že? To ale nevysvětluje, proč dělaj krevní skupiny takovej bordel, když se špatně smíchaj. Protože, proč by si antigeny měly překážet? Proč jsou nuly univerzální dárci, a AB univerzální příjemci?

Za všechno může imunologie.

—

Ty sprostoty, co jsem psal výše, to UDP-GalNAc a UDP-Gal, jsou ve skutečnosti cukry. Cukry, které ABO transferáza připojí k antigenu H.

Tyhle cukerné struktury se na proteinech vyskytují poměrně běžně. Proteinu, co na sobě má cukr, říkáme, že je glykosylovaný.

Glykosylované proteiny jsou v přírodě přítomné všude možně. V bakteriích, třeba.

Některé ze struktur bakteriálních glykosylovaných proteinů jsou téměř k nerozeznání od antigenů A a B na našich červených krvinkách.

—

Imunitní systém by si rád vytvářel protilátky proti celému světu. To, co ho drží zkrátka, je fakt, že pokud si vytvoří protilátky proti něčemu vlastnímu, nebude to pro něj příliš výhodné.

Pokud tedy máte na erytrocytech antigeny A i B (a máte tedy krevní skupinu AB), tak ty struktury z bakterií, co jsou jim podobné, přejde bez povšimnutí. Nevytvoří si žádné protilátky.

Pokud máte ale krevní skupinu O, znamená to, že si může imunita vesele udělat protilátky proti věcem, co vypadají jako A a B. Prostě proto, že je nezná. V těle nejsou.

Proti O se protilátky nedělají. Proto tenhle antigen nemusíme řešit při určování krevních skupin: máte-li jeden typ enzymu, co umí A, a druhej, co umí O, výsledek je vždycky jen A.

—

Tenhle konkrétní typ protilátek způsobuje shlukování věcí, proti kterým je namířen.

To je výhodné, pokud máte bakteriální infekci; když slepíte pomocí protilátek všechny bakterie do chuchvalce, buňky, co maj za úkol je sežrat, přijdou k prostřenému stolu a nemusí potravu těžce lovit.

Už méně je to výhodné, když dostanete transfuzi krve, a slepí se vám k sobě takhle červené krvinky—jinak řečeno, srazí se vám krev.