Kofein

aneb jak se z přítele může stát ten, co vám podkopává nohy

Zrovna jsem si uvařil kafe. Aeropress, hezký zrnka. O čem bych tak dneska…a jo.

Kofein. Nejužívanější psychoaktivní substance na světě, prý. Podíváme se mu trochu na zoubek. 

—

Není to jenom o kafi. Je taky o čaji a o čemkoli, co pochází z kakaových bobů (já vim, že máte v šupíku čokoládu). 

Kofein na nás má dva zásadní účinky.

—

Za prvé nás dělá méně spacími. Jak?

Kofein se vám dostane do mozku a tam zablokuje receptor pro adenosin. 

Adenosin je věc, co vám za normálních okolností říká, že byste měli jít spát. Prostě se hromadí přes den a když je toho moc, tak jste ospalí. Odporně se tomu říká “sleep pressure”, tedy něco ve smyslu, že vás adenosin tlačí ke spánku. 

Ve spánku se adenosin odbourá a ráno máte (ideálně) čistý štít.

Kofein zablokuje receptory pro adenosin a tím dosáhne toho, že váš mozek neví, že ten adenosin plave všude okolo. Nevidí ho, bo má okno zamlžené kofeinem. 

Pokud opravdu potřebujete kafe hned po ránu, říká to něco o kvalitě vašeho spánku a o tom, jak dobře se vám přes noc odboural adenosin.

—

Kofein tedy není stimulant v pravém slova smyslu, kofein pouze zařídí, že necítíte únavu. 

Adenosinových receptorů je v mozku ale víc typů, a jen jeden (dobře, možná dva, abych nežral) z nich slouží k tomu, abyste věděli, že jste unavení. 

Další druh adenosinového receptoru (A2A, kdybyste náhodou chtěli vědět) je spojen s tím, jak moc se vám mozek koupe v dopaminu. 

Přesněji řečeno, když kofein zablokuje receptor A2A, zvýší vám hladinu dopaminu v mozku. 

Když nějaká látka (nebo njaké vaše chování) způsobí nárůst koncentrace dopaminu v mozku, je to obvykle dost dobrá cesta k závislosti.

—

Dopamin je molekula, která vám signalizuje, že je vaše činnost žádoucí pro vaše přežití. 

Jinými slovy, pokud nějaká látka či činnost způsobí, že se vám mozek vykoupe v dopaminové lázni, tak vás to motivuje k tomu dané chování (či konzumaci dané látky) opakovat. 

To bylo fajn kdysi. Dneska už to tak moc fajn není. 

—

S kofeinem a jeho působením na dopaminergní dráhy v mozku je navíc ta potíž, že receptory A2A jsou (na rozdíl od A1, které slouží k tomu, abyste chtěli spát) takzvaně desensitizovatelné. 

Znecitlivětelné? Od slova necitlivý.

Prostě, čím víc ty receptory používáte, tím větší dávku kofeinu potřebujete na to, abyste dosáhli kýženého efektu. 

Proto my, co máme kafe rádi, už nepociťujeme ty euforické účinky. Naše A2A receptory jsou necitlivé, a běžná denní dávka kávy nestačí k tomu, aby se náš dopamin obtěžoval mít nějaké účinky. 

Proto my, co máme kafe rádi, potřebujeme kofein k tomu, abychom fungovali alespoň na nějaké bazální úrovni, ale nedostaneme se příliš nad rámec svých normálních schopností. 

—

Lidé se taky poměrně hodně liší v tom, jak rychle dokážou kofein odbourat. Průměrně se poločas života kofeinu ve vašem ctihodném těle pohybuje okolo šesti hodin. 

Ano, to znamená, že když si dáte odpolední kafíčko ve tři, tak v devět večer vám v krvi plave pořád ještě polovic toho, co vám narušuje spánek. 

Já jen říkám. Jdu si uvařit druhý. Hezký víkend přeju.