Jak vlastně zůstáváme hubení?

V minulém článku jsme si pověděli, že hubneme — ve smyslu, ztrácíme hmotnost každou denní dobu — dýcháním. Při každém výdechu ztrácíme uhlík v podobě oxidu uhličitého.

Dnes si povíme, co je potřeba udělat pro to, aby ta ztráta hmotnosti vedla k výsledku, který většina z nás chce: vypadat tak, aby nepraskala zrcadla. 

—

Funět samo o sobě nestačí. 

Pokud se pokusíme ležet na gauči a profunět se k plochýmu břichu, skončí valná většina z nás v bezvědomí. To, předpokládám, nechceme. Musíme na to tedy jít oklikou. 

Tělo si musí myslet, že funět chce.

—

To, že začneme mít potřebu dýchat více, než je pro nás obvyklé, je důsledek toho, že spálíme nějakou energii. 

Pohybem, stresem, udržením se naživu, čímkoli. 

Spalování energie v těle má, jak jsme si vysvětlili, vedlejší produkt — oxid uhličitý. A ten naše tělo chce dostat ven.

—

Není to totiž nedostatek kyslíku, co nás donutí imitovat parní lokomotivu — je to právě zvýšená koncentrace CO2. Jinými slovy, naše tělo neví, že má málo kyslíku, ví, že má moc oxidu uhličitého.

Proto je tak jednoduché se otrávit oxidem uhelnatým, CO. Naše tělo neví, že mu hrozí udušení, protože necítí zvýšení koncentrace oxidu ohličitého. 

Ale zpět.

—

Ztratit dechem pár atomů uhlíku, které pochází z tuku (a nebo cukru), je totiž jen jedna polovina celého příběhu. 

Druhá polovina je to, jak tělu doplňujete zdroj toho uhlíku. Jak doplňujete cukr a tuk. 

Jak moc jíte. 

To, jestli dlouhodobě hubnete, nebo přibíráte, je dáno rovnováhou mezi tím, co vydáte ve formě CO2, a tím, co přijmete ve formě dortíků a hamburgerů. 

—

Shrnout se to dá do krásné, sympaticky jednoduché rovnice:

Kalorie dovnitř < kalorie ven. 

Až na to, že na té rovnici není jednoduchého vůbec, ale vůbec nic. 

—

Kalorie dovnitř, neboli kalorie přijaté, jsou totiž ve skutečnosti velmi komplikovaná záležitost. 

Ne všechno, co sníte, strávíte.

Ne všechno, co strávíte, vstřebáte.

Ne všechno, co vstřebáte, bude mít stejný efekt na vaše tělo. 

—

S oblibou se říká “kalorie je kalorie”.

Mno…ano. A ne. 

—

Není to složité a vy to všechno víte.

Jedna kalorie v brokolici s vámi neudělá to samé, jako jedna kalorie v mase, nebo jedna kalorie v coca-cole. 

Energetická hodnota je stejná. Technicky vzato, vaše tělesná hmotnost bude klesat pokaždé, když vaše tělo vstřebá méně kalorií, než vyfuní.

Nemusím vám ale nikomu povídat, že pokud přijmete kalorie z masa a brokolice, bude vaše tělo vypadat jinak, než pokud ty samé kalorie přijmete z coca-coly a šlehačky. 

—

My totiž, jakkoli je to otřepané, JSME to, co jíme. 

Zabudováváme si to do tkání. Uhlík sem, uhlík tam.

A přesně v tomhle místě se do toho začnou motat hormony. 

Ale o tom zase jindy.