Jak vlastně hubneme?
Ne, nemyslím co proto děláme. Myslím tím doslova — jak se stane, že ztrácíme hmotnost?
Obvyklý problém: Co mám dělat proto, abych zhubnul?
Obvyklá rada: “Víc se hýbej a míň jez.”
Tato rada je na 99 % správně — a na 100 % špatně. Jak už to tak ve fyziologii bývá.
Až dočtete tenhle článek, budete mít povědomí o tom, co se ve vašem těle děje, když hubnete. A až to budete vědět, tak budete sami nejlépe vědět, jak toho u sebe dosáhnout.
A co víc, zjistíte, že to všechno už víte.
—
Otázka číslo jedna: Jak se zbavíte tělesného tuku?
Ne, nemyslím metody. Nemyslím teď na intervalové tréninky, běh, zvedání činek…nic takového. Fyziologicky, jak se stane, že vaše tělo opustí pár kil tukové hmoty?
Napovím.
Není to ani potem (potem hubnete vodu, nikoli tuk), ani na záchodě (číslo jedna je stejný případ jako pot, číslo dvě jsou víceméně nestrávené zbytky potravy, které vaše tělo nevyužilo).
Je to dýcháním.
—
Ne, nedělám si srandu. Všichni, kdo prošli středoškolskou biologií, to ví.
Nádechem dostáváme do těla kyslík. O2. Vydechujeme oxid uhličitý. CO2. Rozdíl: jeden atom uhlíku.
A ten uhlík je, přátelé, příčinou všeho utrpení v tělocvičnách a na běžeckých stezkách.
—
Otázka číslo dvě: kde se, proboha, ten uhlík vezme?
Vážně, jak je možné, že vydechujeme uhlík? Odkud? Jak?
Díky, že se ptáte.
Vezme se tam, kde se v těle vyrábí energie. Protože energie se v těle získává prozaickým způsobem — štěpením vazeb.
Když máte dlooouhý řetězec uhlíku a postupně z něj odlámete jednotlivé atomy, tak rozlomením každé vazby uhlíku na uhlík “vyrobíte” kousek energie — na to, co vaše tělo zrovna potřebuje.
Na pohyb. Na opravu buněčných poškození. Na přenos nervového signálu.
—
Kde v těle sebereme uhlíkatý řetězec? Spalováním čeho vyrábíme energii?
Spalováním tuků a cukrů.
Tuky a cukry nejsou nic jiného, než řetězce uhlíků, které může vaše tělo na požádání rozsekat, a díky tomu si vyrobit energii.
—
Pamatujete si, jak vás na střední učili tu krásnou rovnici
C6H12O6 + 6 O2 -> 6 CO2 + 6 H2O + energie?
To první je uhlíkatý řetězec, zde glukóza. Mohl by to klidně být i tuk.
To druhé je kyslík, který nadechente.
To třetí je oxid uhličitý. Je to kousek uhlíku useklý z cukru nebo tuku, kterého se váš organismus zbavil tak, že mu nádechem dodal kyslík, a vydechl ho ven.
To čtvrté je voda. Ta se v organismu nikdy neztratí.
To páté, energie, je ATP. Sloučenina, kterou umí využívat jako pohon vaše tělo. Vaše molekulární motory.
—
Procesu, kdy vezmete tuk nebo cukr, rozštípete jej, vyrobíte energii a zbavíte se přebytečného uhlíku tím, že ho spojíte s kyslíkem a vydechnete jej, se říká “metabolismus”.
—
Na začátku jsem říkal, že otázka zní “co mám dělat proto, abych zhubnul?”.
Odpověď je jednoduchá.
Cokoli, co vás baví, a donutí dýchat. Funět jak lokomotiva.
Protože vždycky, když vydechuteje, ztrácíte pár uhlíků, a s nimi i nějakou tu hmotnost.