Jak se vyznat ve věděckých studiích
část I: co je to preprint, co je to recenzovaná publikace, a jak na tom záleží?
TL;DR:
Preprinty jsou nerecenzované publikace. Nemusí být nutně zlé, ale je potřeba k nim přistupovat s opatrností.
Publikace v impaktovaných časopisech za sebou mají recenzní řízení a je tedy větší pravděpodobnost, že je někdo uznal za rozumné. I tak je nutno přistupovat s opatrností.
—
Záplava vědeckých publikací je teď znát více, než kdykoli dříve. Jelikož ale spousta z nás netuší, jaký je rozdíl mezi publikací v MedRxiv nebo v Nature, bylo by fajn udělat si v tom malinko pořádek.
Pro začátek vás provedu cestou, kterou prochází vědecké publikace, než spatří světlo světa.
—
Na začátku bylo slovo.
Totiž, data.
Totiž…nápad.
Nápad na krutopřísný experiment, který jste úspěšně provedli, dostali jste se k výsledkům, které považujete za smysluplné, a sepsali jste je do podoby publikace.
—
Tímto jsme právě vyřadili asi tak 95 % nápadů, které jako vědec kdy dostanete. 95 % potenciálních přelomových publikací, které se bohužel nikdy přelomovými nestanou, protože váš nápad byl prostě blbej.
To se stává.
Začneme ve fázi, kdy máte výsledky a sepsanou publikaci. Co teď ale s ní?
—
V medicíně a biologii začaly poměrně nedávno fungovat takzvané preprintové servery. Ty slouží k tomu, abyste svůj převratný objev publikovali co nejdříve, protože vaši konkurenti mohou být rychlejší jen díky tomu, že se vám zrovna protáhne recenzní řízení (o tom si povíme).
Proč je důležité publikovat jako první?
Pamatujete si, kdo jako druhý vynalezl PCR? Já taky ne.
—
Preprintové servery slouží přesně k tomto účelu.
Může na nich publikovat kdokoli cokoli, pakliže se jeho článek tváří dostatečně věděcky. Nikdo nekontroluje, zda publikace dává smysl.
Preprintové servery nejsou recenzované.
To neznamená, že všechno na nich je špatně, jen si dané publikace musíte přečíst malinko lépe, protože před vámi to nikdo neudělal. Což se normálně děje.
Poznáte je podle šifry “Rxiv”, tedy v mém oboru “MedRxiv” nebo “BioRxiv”.
Publikacím na nich se říká “preprinty”.
—
Jelikož preprinty nejsou výstupem, za který by vás jako vědce někdo odměnil, obvykle se svůj manuskript ve stádiu preprintu snažíte nacpat nějakému renomovanému časopisu, aby vám vaši kandidátskou práci na Nobelovku takzvaně “opublikoval”.
Vědecké časopisy jsou různých barev, tvarů a kvalit.
Posuzujeme je obvykle pomocí “impakt faktoru”.
—
Impakt faktor je číslo, které udává — zjednodušeně řečeno — kolikrát byla průměrně citovaná průměrná publikace v daném časopise v daném období.
Česky: má-li Nature dvouletý impakt faktor (IF) 49.9, znamená to, že průměrná publikace v Nature byla za dva roky padesátkrát citována.
—
Citace (tedy reference) je metrika, podle které se posuzuje kvalita publikace.
Čím vyšší kvalita (a dopad na dané odvětví), tím více se o publikaci mluví (je citována).
—
Abyste dostali publikaci do Časopisu, který má alespoň nějaký IF, musíte projít recenzním řízením.
Obvykle to chodí tak, že po Velkých Formátovacích a Exportovacích Peripetiích odešlete svůj manuskript do Časopisu, který vám buď napíše, že jste mimo (“váš článek se nehodí do konceptu našeho časopisu”), a nebo napíše, že poslal vaši publikaci oponentům, tedy recenzentům.
—
Recenzent je obvykle někdo, jehož totožnost neznáte, ale kdo se vyzná ve vašem oboru.
Je to člověk, který si přečte vaši publikaci, a obvykle má spoustu rejpavých poznámek, které ve výsledku vedou k vylepšení vašeho manuskriptu (podle oponenta) a k velké ztrátě času (podle vás).
Po nějakých peripetiích (mailech sem a tam a vylepšování manuskriptu) je váš článek, doufejme, přijat k publikaci.
—
Všichni z nás recenzují články bez nároku na honorář, prostě proto, že je to užitečná věc, kterou ve vědě děláme.
Tak trochu to zlepšuje kvalitu služeb, protože to snižuje pravděpodobnost, že Časopis publikuje úplný paskvil.
—
Občas se nicméně stane, že ani recenzní řízení nestačí k tomu, aby se paskvil nedostal do světa.
Je přitom pochopitelné, že recenzní požadavky budou jiné v časopise s impaktem 40, s impaktem 4, nebo v časopise publikujícím v českém jazyce (kde je navíc velmi pravděpodobné, že vás oponent bude znát, a může podle toho k vaší publikaci přistoupit).
—
Znamená to, že v Nature, Cell a NEJM nemohou vyjít kraviny?
Neznamená.
Pravděpodobnost, že se tak stane, je ale mnohem menší, než že kraviny vyjdou v časopise bez impakt faktoru.
—
Tak. Tady zastavím, aby to nebylo moc dlouhé. Příště budeme pokračovat.