Jak fungují adenovirové vakcíny

Co ve vás provede J&J a Astra Zeneca?

Je mi jasný, že většina z vás je naočkována mRNA vakcínou. Ale přesto, rád bych zde oficiálně doznal, že adenoviry jsou děsně cool.

—

Před nějakou dobou jsem psal o tom, jak fungují mRNA vakcíny.

Ty obsahují informaci (mRNA) pro výrobu spike proteinu (toho výběžku na povrchu viru SARS-CoV-2) zabalenou do lipidového (tukového) obalu.

Lipidový obal způsobí, že se mRNA dostane do buněk, ke kterým vakcínu bodnete (tedy většinou do ramenního svalu), ty buňky vyrobí spike, různými cestami ho ukážou imunitě, a ta následně usoudí, že spike protein je něco, proti čemu je třeba se bránit.

Lipidový obal je taky to, co řekne vaší imunitě, že by se “zrovna o tohle měla zajímat”, protože navodí zánětlivou reakci. Tím spustí imunitu.

Adenovirové vakcíny fungují podobně. Liší se jen v tom, jak se dostane informace pro výrobu spike do buněk.

—

Adenovirovým vakcínám se taky říká vektorové vakcíny. Tím vektorem je tady právě adenovirus.

Spolu s mRNA vakcínami se jim taky říká genetické vakcíny, neboť obsahují genetickou informaci (pro výrobu spike).

Nejsou to žádná sprostá slova a nic jiného to neznamená.

—

Tam, kde dostanete u mRNA vakcín informaci zabalenou do lipidové nanočástice, dostanete u adenovirových vakcín informaci zabalenou do adenoviru.

Adenoviry jsou docela fajnově uzpůsobené k tomu, aby infikovaly lidské buňky.

“Infekce” znamená, že se dostanou dovnitř do buňky a podstrčí buněčný mašinerii svůj malý kousek genetické informace, který pro ně buňka ochotně namnoží.

To znamená, že funkci, kterou má u mRNA vakcín lipidový obal, má u adenovirových vakcín adenovirus. Tou funkcí je dostat do buňky genetickou informaci, podle které buňka může spokojeně vyrábět.

Ta genetická informace je u adenoviru v podobě DNA.

—

Adenoviry použité ve vakcínách jsou upravené tak, aby se nemohly množit.

Dělá se to tak, že viru seberete část jeho genů, bez kterých se sice umí dostat do buňky (což chceme), ale neumí ty další věci, co jsou potřeba pro to, aby se zmnožil a buňku opustil.

Pokud se tedy dávka u mRNA vakcín udává v mikrogramech mRNA, u adenovirových vakcín se udává v miliardách virových částic, které vám bodnou do paže.

—

Zatímco Dan Barouch a J&J šli cestou, kterou se vydali i výrobci mRNA vakcín a do svého adenoviru vložili informaci pro spike protein, který je malou změnou stabilizovaný v podobě, v jaké ho vidí organismus na viru předtím, než se dostane do buňky (tzv. pre-fusion stav), Adrian Hill a Sarah Gilbert z Oxfordu vymysleli vakcínu, které obsahuje spike v jeho přirozené podobě.

Spike protein může na viru měnit svůj tvar.

“Pre-fusion” tvar (konformace) je prostě fyzické podoba spike, jakou má předtím, než se spojí s buňkou (zfúzuje s ní, “post-fusion”).

Neutralizační protilátky, které po vakcinaci vznikají, jsou z velké části namířeny na tenhle prefúzní tvar spike proteinu. Ty protilátky, co “vidí” post-fúzní stav, nejsou zdaleka tak účinné v prevenci onemocnění.

Možná i proto není Astra Zeneca tak dobrá vakcína, jako J&J.

—

Oproti mRNA vakcínám mají ty adenovirové něco navíc - totiž, ten virus. Zatímco u mRNA vakcín se vám udělá imunitní odpověď jen proti spike proteinu, u adenovirů se vytvoří proti celému adenoviru.

Což může vést k tomu, že dostanete-li druhou dávku vakcíny obsahující ten samý adenovirový vektor, můžete proti ní být “imunní”, a váš organismus si jí ani nevšimne.

Což u vakcíny nechcete.

Proto třeba Gamaleya při navrhování Sputniku V použila pro první a druhou dávku jiné typy adenovirů.

Další problém je, že musíte použít adenovirus, který v populaci moc nekoluje. Adenoviry jsou totiž normálně se vykytující viry, a pokud jste jimi byli nakaženi a jste imunní, adenovirová vakcína složená z toho samého adenoviru vám imunitní odpověď nenastartuje.

Proto vakcína od Astra Zeneca obsahuje nikoli lidský, ale šimpanzí virus.

Pokud nejste šimpanz (a nebo s nimi třeba nepracujete), pravděpodobně jste jím infikováni nebyli, což je pro vakcínu výhoda.

J&J prostě použilo serotyp adenoviru, který není v populaci tak moc zastoupen.

—

Adenovirové vakcíny mají větší riziko vzniku sraženin, než mRNA. Zatím převládá teorie, že jeden z adenovirových proteinů interaguje s koagulačními faktory, a cca u 1 dávky ze 100000 to může způsobit paseku.

Ono, čím míň toho ve vakcíně je, tím míň problémů může nastat.