Musím se přiznat, že mi vyznění většiny slovních výměn na téma cukr připomínají slavné diskuze na jiná sladká témata: „Ale jo! Ale ne! Ale jo! Ale ne!“ Jediný rozdíl je patrně v tom, že v diskuzích zkoumajících, jestli je tedy cukr jed, nebo není, se sem tam objeví i nějaký ten vědecky znějící argument – a to obvykle jen proto, aby měla protistrana co ignorovat.
Sacharóza, bílá krystalická látka zvaná „cukr“
Cukr (sacharóza) je nepochybně jed. (Pokud vás to snad šokovalo, buďte tak hodní a klikněte na ten odkaz. Šup.) Krysí data říkají, že LD50 – tedy dávka, kterou zabijete polovinu pokusných zvířat – je pro sacharózu asi 30 gramů na kilogram tělesné hmotnosti nebohého hlodavce. Za předpokladu, že si můžeme dovolit vztáhnout tato data na lidské bytosti, by to znamenalo, že osmdesátikilový jedinec by musel pozřít téměř dvě a půl kila cukru v jedné dávce, aby měl 50procentní šanci, že se cukrem otráví. Jelikož v dnešní době je poměrně populární – chceme-li strašit toxicitou čehokoli – uvádět co nejabsurdnější čísla, řekněme si, že se to dá napsat i takto: pozře-li osmdesátikilový člověk 2 400 000 miligramů cukru, má 50procentní šanci, že zemře.
Chcete si přečíst víc?
Tak klikněte sem.
