Antigenní hřích

Co je vlastně antigenní imprinting—a máme se ho bát?

S příchodem druhých boosterů, nebo chcete-li čtvrtých dávek očkování, se (opět) skloňuje termín antigenní imprinting, nebo, chcete-li, antigenní hřích (original antigenic sin).

Je to téma, kterému nikdo pořádně nerozumí, a přesto—nebo možná právě proto?—je obestřeno aurou něčeho nebezpečného.

Stojí za to připomenout, o čem to debatujem.

—

Antigenní imprinting je jev, kdy náš imunitní systém reaguje na opakovanou infekci tak, jako kdyby potkal původní virus.

Děje se to tehdy, pokud náš organismus usoudí, že tyhle dvě varianty viru nejsou natolik odlišné, aby to nezvládl.

Je to situace, kdy máte pracně vybudovanou imunitu na "první" variantu antigenu, tedy například spike protein wuhanu. Tu se váš imunitní systém musel naučit. Infekcí, nebo vakcinací.

Při infekci virem, který obsahuje jiný antigen (například spike omikronu) pak vaše imunita vyplive spoustu protilátek proti wuhanu, a relativně málo proti omikronu.

Co to ale znamená? Je to dobře, nebo špatně?

—

Vaše imunita má při infekci druhým virem (antigenem) dvě volby - (1) vyrobit "good enough" protilátky (=wuhan) rychle a ve velkém množství, bo to umí, nebo (2) vyrobit lepší protilátky (=omikron), ale mnohem pomalej, bo to neumí.

Ke zvládnutí infekce je obvykle výhodnější varianta (1), protože účinnost protilátek nezávisí jen na jejich aviditě, tedy schopnosti vázat antigen, ale i na jejich koncentraci.

Brute force attack je tak obvykle účinnější, než sofistikovaný plán B.

—

Je to normální imunitní mechanismus, který evoluce z nějakého (předpokládám, že dobrého) důvodu považovala za dost účinný na to, aby jej zachovala.

Může se to posrat? Ano, může. Všechno se může posrat.

Důsledek antigenního imprintingu je to, že si naše imunita nezapamatuje ten “druhý” antigen tak dobře, jak by mohla, pokud by virus nebyl rychle zlikvidován.

Teoreticky tak může nastat situace, kdy virus “domutuje” dost daleko na to, aby utekl původní imunitní odpovědi, ale dost málo na to, aby si ho imunita přebrala jako nový a adekvátně reagovala.

V historii se to párkrát stalo, je to známé například u viru chřipky. U covidu to, zatím, nepozorujeme.

—

To všechno je důvod k tomu mít to na paměti a počítat s tím, ne k tomu se preventivně předposrat.

To, že se tomu říká "hřích", nemusí nutně znamenat, že to je špatně. Může být, ale nemusí.

Hříšníci potvrdí.